Jazzmine je velice střelené děvče. Neustále by někde pobíhala, družila se s ostatními a snažila se je rozveselit svým optimistickým pohledem na svět a častým smíchem. Kdekdo by o ní mohl říct že snad i na něčem jede že má pořád tak dobrou náladu ale takhle to opravdu není. Prostě má jen věčnou radost ze života. Proč by taky neměla? Vždy byla rozmazlována a dostalo se jí vždy všeho co chtěla, kromě jedné malé drobnosti. Otvovy pozornosti. Proto Jazzmine prahne po pozornosti ostatních. Nemá ráda, když jí nějaká pozornost není věnována. V takovém případě se stává protivnou až agresivní a je schopna skoro čehokoliv, aby nějakou tu pozornost získala. Ovšem jen skoro. Všechno m á své meze, i ona. Pozornost se snaží získat třeba právě tím že se porád usmívá a směje, nebo mluví hlasitěji než ostatní, nosí vyzívavější šaty než ostatní, nutí se chovat co nejvybraněji. Nebo pokud to jinak nejde se uchýlí k malým zákeřnostem jako třeba že omylem do někoho narazí a polije ho pitím, které měla ve skleničce, aby tím získala pozornost dotyčného a mohla se ukázat v lepším světle. Velice ráda pomáhá ostatním, ovšem jen pokud z toho má mít taky něco pro sebe. Třeba z toho že někoho omylem polije pitím přece získá pozornost, získá možnost věnovat dotyčnému úsměv a získat si ho na svou stranu tím, že nasadí ; ty co nejvíce provinilé oči, aby se na ní nemohl nikdo zlobit nebo si myslet že to bylo schválně. Proč by měla někomu pomáhat, pokud z toho něco nezíská? Vždycky myslí v první řadě na sebe a teprve až pak an druhé. Možná že by to chtělo mít trochu jinou výchovu aby byla jiná. Pokud od ní něco chcete měli by jste se proto připravit na otázku "A co za to?" nebo "Co z toho budu mít já?". U ní není nic zadarmo. To připomíná jednu důležitou maličkost, která jí je vlastní. Jazzmine je poněkud rozhazovačná.co se peněz týče. Nedokáže si nic moc našetřit a jakmile se jí jednou peníze dostanou do ruky, tak si koupí cokoliv co se jí v tu chvíli zrovna zalíbí a je jedno zda to je šper k, zvíře nebo nějaké šaty.

 

 

 

Vysoko na nebi svítí slunce a u dveří jednoho domu zazvonila na pohled celkem mladá žena a do rukou muže jenž přišel otevřít předala malou holčičku, jeho dceru aby jí vychoval načež odešla a již se tam nikdy neukázala. Ta malá holčička byla Chimere a v tuhle dobu jejímu otci začalo učiněné peklo na zemi. Pro úspěšného filmového režiséra, který je většinu času pryč bylo malé dítě tím pomyslným hřebíčkem do rakve. O to více, když nevěděl jak to vysvětlit své manželce se kterou se mu děti nedařilo mít. Jak se mohlo očekávat ta z toho nebyla moc nadšená, ale přijala holčičku za vlastní ovšem rozhodla se jí říkat jinak. Chimere se jí vůbec nelíbilo a tak z n&iacut e; udělala malou Jazzmine. Její otec jí tedy nechal v péči své ženy a sám se věnoval kariéře. Prakticky tím svou dceru odsunul na vedlejší kolej, jelikož práce mu byla přednější. Jako miminko byla Jazzmine učiněný andílek, ale jak postupně rostla začínala být spíše pořádný ďáblík, jelikož si jí nevlastní matka pořádně rozmazlovala. Od otce taky vždy dostala co chtěla jen aby se jí zbavil a neotravovala ho, takže se z ní stalo pěkně rozmazlené malé dítě, které to kvůli své rozmazlenosti následně nemělo vůbec snadné ve škole. Možná to byla totiž na pohled rozmazlená malá princezna ať už tím že chodila módně oblékaná, měla blonďaté dlouhé vl ásky nebo tím že jí vždy každé ráno do školy vozilo auto, ale i přes své svaté chování se v jejím nitru už v té době skrývala šelma, která jen čekala až se bude moct utrhnout ze řetězu. To se taky stalo v jejích jedenácti letech, z trucu nad tím že se o ní otec vůbec nezajímá totiž začala rebelčit. Vlasy si rozhodla ostříhala na krátko, samozřejmě to dopadlo katastrofálně a její nevlastní matka jí musela rychle vzít ke kadeřnici aby se jim podařilo její vlasy nějak zachránit. I tak skončila s vlasy ostříhanými velice na krátko, div že nebyla plešatá, ale její otec si toho ani nevšiml jak Jazzmine věčně přehlížel. Jazzmine to zkoušela i dalšími způsoby jako ničen í věcí v domě, drzostí vůči učitelům ve snaze že snad jejího otce přinutí jít osobně do ředitelny a s Jazzmine si to vyříkat a potrestat jí nebo tím že prostě jednou ve třinácti utekla na týden z domu.Samozřejmě že jí to neprošlo a vrátila se zpátky, jelikož byla natolik rozhýčkaná že si sama venku nedokázala pořádně poradit. Veškerá její snaha ale přišla vniveč. Po debatě se svou nevlastní matkou, která jí promluvila velice hluboko do duše (i když si to Jazzmine přebrala trochu jinak než to její macecha myslela) tu ignoraci svého otce prostě hodila za hlavu, a začala spíše brát ve svůj prospěch. Její otec si totiž nikdy v jejím případě moc nehlídal na co všechno potřebuje peníz e, nebo jaké smlouvy pro ní podepisuje. Jakmile si jí už ovšem její otec začal všímat tak bylo trochu pozdě. Bylo už jí osmnáct, akorát věk na vdávání. Taky že se jí hned začal poohlížet po ženichovi, jenž by jeho krásné dcerušky byl hoden. Jazzmine ho ale trochu předběhla. Jen pár dní předtím než k ní dovedl nějakého chlápka, se kterým by jí chtěl udělat svatbu, tak už měla odeslanou přihlášku do Selekce. Tudíž měl onen nápadník poněkud smůlu, jelikož možnost Prince jako Zetě tady měla přednost.