Jelikož se narodil jako první, pozornost rodičů byla obrácena pouze na něj a proto je již od malička zvyklý být středem všeho dění. Pokud tak není, dokáže udělat cokoli, aby tak bylo. Sice se říká, že kdo má svaly, nemá rozum, u něj to rozhodně neplatí. Jedná se totiž o nad míru dobrého stratéga. V krizových situacích si vždy dokáže báječně poradit, když mnoha lidem mozek vypoví službu, ten jeho jede neúnavně dál. Vyžívá se v proto v těchto chaotických situacích, kdy dokáže vyniknout nejvíce a nebýt pouze jedním z tuctových vojáků. Už od mládí byl rváčem, neboť má v povaze jasně zapsány typické cholerické vlastnosti. Stačí o pravdu jen málo k tomu, aby viděl rudě celý svět. Možná i proto nemá příliš přátel. Není zrovna komunikativní a zkrátka a dobře má problém s autoritami. To u něj částečně odboural vojenský výcvik, ale i přes to je dost tvrdohlavý na to, aby věřil přesvědčení někoho jiného více, než-li tomu svému. Výčet jeho špatných vlastností samozřejmě tímto nekončí. Dá se totiž říci, že je tak trochu egoista, když na to dojde. Na rozdíl od své sestry Lanette není tak usměvavý ani přátelský. Společnost někoho jiného nijak nevyhledává, samota mu nečiní problémy. Už na první pohled totiž na mnoho lidí dokáže působit dojmem namakaného, bezcitného a chladn ého frajírka. Nedá se říct, že by jím nebyl, ovšem ten, kdo jej pozná lépe, tak zjistí, že se jedná o jeho profesní masku, protože v jeho práci se prostě city nenosí. Zkrátka a dobře si na tuto masku zvykl až příliš dobře. Pokud však čekáte, že vám jen tak mírnyx týrnyx odhalí celý svůj život, tak jste na velkém omylu. Není totiž ten úplně obyčejný typ kluka, je prostě ve svojí podstatě složitější...

 

 

 

Jedná se o prvorozeného syna z celkem čtyř dětí, jednoho ze zámožnějších párů čtvrté kasty - Marie a Juliana Cleggových. Jelikož byl určitou chvíli jediným dítětem svých rodičů, mohl mít naprosto vše nač si jen vzpomněl či ukázal a to bez jakýchkoli řečí. Když však na svět přišla jeho první sestra, Lan, několik dní a nocí probrečel za dveřmi svého pokoje a poté ještě uraženě trucoval, že ho jeho rodiče vyměnili za tu malou maškaru. Nebyl již totiž středem pozornosti, jako vždy a to mu lezlo na nervy. Všemožnými kousky si chtěl jejich pozornosti získat nazpět. Vyrobil si například vlastní terč a zkoušel se do něj strefovat kuchyňskými noži, které se většin ou neúspěšně odrazily nebo se vyjímečně zachytily do zdi vedle terče, v létě jezdil na saních po schodech nebo třeba lezl za malou sestřičkou do postýlky a dělal ze sebe také miminko. Takovýchto jeho kousků se rodiče dočkali opravdu požehnaně. Bylo to však nic oproti přicházející pubertě, v níž se z něj stal teprve opravdový rváč. Stačila sebemenší prkotina, aby vyzval svého spolužáka k boji. Otec si toho začal postupně - i přes hodně práce s hotely - všímat. Snažil se Miquela proto zaměstnávat různým papírovaním a podobnými nenáročnějšími věcmi, ohledně jejich busnissu, ovšem jemu to nic neříkalo a i když se snažil, aby na něj jeho otec byl pyšný. Protože byl stále agresivní a rvaček rapi dně přibývalo, pořídil mu táta boxovací pytel, do něhož mohl bušit jak chtěl. Ne, že by se to tím úplně vyřešilo, ovšem Miq začal pravidelně udržovat svoji kondičku během, boxem a pravidelným cvičením, čímž získal i nějaké ty svaly navíc. Otec jej pravidelně sledoval z okna svojí pracovny, když chodil běhat. Moc dobře věděl, že on je jiný a hotely nebude nikdy chtít převzít. Vykomunikoval proto pro Miquela post rekruta mezi vojáky. Tam se naučil práci se všemi typy zbraní, dobré mušce, zneškodnění nežádané osoby a spoustě dalších schopností, potřebých k jeho práci. Jakmile to bylo možné, stal se z něj právoplatný a hrdý voják. Musel se proto rozloučit se svými rodič i a sourozenci, s nimiž i přes to všechno nakonec měl vcelku dobrý vztah, jen to nikdy nedokáže dát najevo...