Chloe je vskutku svéhlavé a vznětlivé děvce. Nikomu se nepoddá jen tak snadno, má vlastní hlavu a tou se také hodlá řídit. Občas to se svojí tvrdohlavostí drobet přehání, ale každý máme své mouchy, no ne? Při svém narození nejspíš nezapomněla spadnout ani do kotlíku odvahy, protože té ve svém charakteru také spoustu skrývá. Ačkoliv se narodila jako Třetí a rozhodně nepatří ke spodině Illei, moc etikety nepobrala. Tedy, nemyslete si, že se chová jako nějaký buran z pravěku. Umí se ve společnosti chovat jako dáma, když chce. Ale princeznovské povinnosti nikdy nebyly tím, co by ji příliš oslovovalo. Dávala přednost sportům. Například šerm je jí velice blízký. Také se věnuje bruslení. A když si najde čas, nezapomene si nafotit pár pěkných obrázků. Především ale miluje divadlo. Stát se herečkou, to byl vždy její sen. Bohužel ho s ní však nikdo nikdy nesdílel, a už vůbec ne její otec. Chloe není osoba, která by hned všechny odepisovala. Má pro ostatní pochopení a odpouští i nemilé činy. Tohle však svému otci nikdy neodpustila. Není se čemu divit, tvrdohlavost má po něm. I když všichni v jejím okolí celý život tvrdili, že je spíš po své matce. Statečná, rozvážná, dobrosrdečná a okouzlující. Jestli je to pravda však Chloe nikdy nezjistila, maminku ztratila dříve, než by její hlava byla schopna si něco zapamatovat. Kdyby jste se s ní chtěli bavit o její minulosti, s největší pravděpodobností by se jí nějak šikovně vyhnula a převedla téma třeba k počasí. Nebo i klidně k té módě, hlavně když by nemusela vyprávět, jak jí její minulost tíží.

 

 

 

Na svět přišla jedné letní bouřlivé noci, do Třetí kasty. Pro pár, kterému se narodila, to byla nejšťastnější noc v jejich životě. A když se na ně tahle malá roztomilá holčička usmála, jejich srdce se zahřála blahem. Pro celou rodinu Reyesových to byl mimořádný okamžik. Dívenka s oříškovýma očkama i vláskama naprosto přesně vystihovala podobu své matky, jen o pár let mladší. Ve jméně měli novopečení rodiče hned jasno, bude to Chloe. V té době bylo vše naprosto perfektní. Rodiče se snažili, aby měla jejich milovaná dceruška vše, co k radosti potřebuje. Věnovali jí spoustu svého času a byli za ni neskutečně vděční. Chloe nikdy nezažila veselejší obdob í, než byly první dva roky jejího života. Potom ale přišel veliký obrat. Maminka Chloe vážně onemocněla. Doktoři se jí snažili vyléčit, ale bylo příliš pozdě. Odešla do nebíčka. Tím se Chloe zbořil celý svět. Její otec se psychicky zhroutil a uzavřel se do sebe. Od toho dne už jejich životy nenaplňovaly usměvavé dny, ale proplakané noci. Protože byla Chloe ještě malinká, naštěstí si tu velkou ztrátu neuvědomovala. To, že však není něco v pořádku, poznala i ona. Táta už se jí nevěnoval, musela si vystačit s nově nalezenou chůvou, která se představila jako slečna S. Chloe se vlastně nikdy nedozvěděla celé její jméno, ale stejně nebylo ničím podstatné. Čas nemilosrdně plynul a z malé dívenky vyrostla krásná mladá žena. Dosáhla plnoletosti. A s ní přišel i dopis, přihláška do Selekce. Když zjistila, že je adresátovaná jí, divila se. Něco málo o Selekci slyšela, ale na rozdíl od většiny dívek jejího věku se o ni nikdy nezajímala. Kéž by jen věděla, jak moc se její maminka na tenhle den těšila. Bohužel, ta tu již ale nebyla, a tak s přihláškou musela Chloe za tátou. Nejdřív se s ní vůbec nechtěl o ničem bavit, zvláštně o něčem, co mu tak moc připomínalo zesnulou manželku. Jakmile si ale uvědomil, co všechno pro Chloeinu maminku Selekce znamenala, rozhodl se do ní dceru přihlásit. Ona sama o to nijakým zvláštním způsobem nestála, ale když jí otec sdělil to s maminkou, souhlasila. Byla to jedna z mála chvilek, kdy s ní jakoby mohla v duchu být. Ona totiž Chloe nikdy nebyla zlá. Možná se tak někdy trošku chovala, ale uvnitř to prostě byla jen vyděšená dívka, hledající ztracené štěstí. A kdo ví, třeba právě Selekce bude to, co jí s tím štěstím zase spojí.