Macey je hodně tvrdohlavé stvoření, výslovně se kvůli svým názorům a postojům nehádá, ale to jak dlouho dokáže danou věc zdůrazňovat s obhajovat ji dělá občas až otravnou. Vždy když vidí, že tím někoho dostala do rozpaků, má chuť se rozesmát aby člověk pochopil že nemá v plánu zabít ho za nesouhlas. Život ji už mnohokrát zkoušel, i když kdo by to řekl na dívku se třetí kasty která vždy měla zdánlivě vše. Je rozumná ať už v těžkých situacích nebo v banalitách běžného života. Často se ale může stát že je v banalitách nerozhodná, třeba - dám si borůvkoví džus nebo jablkový? Nad podobnými otázkami by mohla rozjímat a ještě si u toho vždy v rozpacích kouše ret, obzvlášť když svou nerozhodností někoho otravuje a zdržuje. Aby jste si o ni ale nemysleli, že je to nějaká dámička v nesnázích, to by na ni nepasovalo. Umí si připustit chybu, také to že občas vypadá natvrdle, ale jinak celkem drsná holka která se na základně rebelů spíš baví s chlapy o zbraních a taktice než se ženami o výběru vhodného oblečení na útok. Od spousty věcí po opuštění domova upustila, a patří k tomu taky vybraný slovník. Občas se stane, že ji nějaké to odborné slovíčko unikne z úst, ale jinak jako rebelka už si nedává pozor na výlevy nebo na nespisovnou mluvu - prostě rebel! Má ráda klid ale necítí se nervózně ve shonu nebo společností mnoha lidí, řekněte kdo občas rád nevypne (a nevyleze si na strom). K problémů, se staví čelem ale k řešení se nehrne po hlavě aby to měla co nejdřív za sebou, vše pečlivě promýšlí a u Seveřanů si vybudovala pověst jako stratég. Ostatním rebelům dělá radost ji provokovat, a ona na to nikdy nereaguje jedovatě, hraje tu hru s nimi a navzájem se podpichujou. I když má ráda sarkazmus a dost ho používá, dá se na ni smrtelně spolehnout a ví, když je třeba být vážná. Odvaha ji nechybí, ale opět to neznamená že by ji chyběl rozum - přece nepoleze do auta které má řídit pět minut když je v něm bomba co vybuchne za tři - to by to muselo být pro vyšší dobro a nemohla by mít Milese který na ni spoléhá. O svém životě před vstoupením k rebelům moc nemluví, ale je tam už pár lidí kteří to vědí a neřeší to, leda tak když ji ze srandy podpichují jako rozmazlenou princezničku ze třetí kasty. U rebelů ale Macey měla už dost příležitostí aby dokázala, že ní není. Většinou se na každého normálně usmívá, ale má hodně druhů úsměvů - škodo radostný, samolibí, provokační, nadšený, smutný, překvapený, rozčílený.... přes to ke všem těm náladám opravdu v jejím výrazu úsměv patří, to jak se cítí ale poznáte podle zkřivení obočí a výrazu v očích. Dokonce i když se při misích tváří vážně, nikdo by se ji smrtelně nebál jelikož i tak vypadá přívětivě. Doslova by musela nasadit takový ten vražedný tvrdý pohled aby byla opravdu děsivá. Občas si ale hraje na raněnou nebo naštvanou obzvlášť když ji někdo kdo ji má rád provokuje a ona ho chce vyzkoušet, i tak většinou pevnou tvář neudrží a nakonec se široce usměje. Cítí se dobře v normálních přiléhavých kalhotách, v tričku nebo tílku a třeba i nějaké kožené bundě U severních rebelů má opravdu jen málo věkových vrstevníků, když se tak přišlo na ten nápad se Selekcí, zprva nad tím ohrnovala nosem jelikož věděla že tam budou určitě šaty a taky protože si z ní chlapy utahovali že to bude jejich princeznička, ale nakonec teda souhlasila s podmínkou, že tam bude někdo kdo se o Millese postará a bude ho trénovat místo ní - mile ale vytrvale. Prostě opráší pár svých zastaralých znalostí kodexu. Na sebe by rozhodně nenavlékla šaty nebo sukně, vzhledem k tomu jak neustále trénuje by to bylo nepraktické a pro ni nepohodlné. Nesnažte se stát v cestě mezi ní a jejími kalhotami, a už vůbec ji nemávejte při tom šatami v ruce, vrhne se po vás. A to ne v tom žhavém slova smyslu, ale i tak doslova. Nemá problém s fyzickou bolestí a ráda se chová jako puberťák i když je teď něco jako druhá máma. Macey nejde přesně definovat, ale když se s ní někdy budete mít možnost setkávat, překvapí vás, kolik stránek tahle holka může mít.

 

 

 

Maycey poprvé spatřila světlo světa jednoho jarního odpoledne obklopena rodinou třetích. Vyrůstala s otcem - povolání veterinářem, s matkou - spisovatelkou na volné noze, a s o čtyři roky starší sestrou Maddie Guinevrou. V Illei byla její rodina mezi třetími vážená a k životu jim nic nechybělo. Nesnažili se dostat se výš jako většina jejich vrstevníků a dostávalo se jim všeho, co kdy potřebovali. V rodině nikdy nepanovali nějaké obzvlášť vroucné vztahy, ale navzájem se o sebe členové Buttlouerovců starali a chovali k sobě úctu. Drželi u sebe a vždy věděli, co je potřeba pro druhého udělat. Když bylo třeba slov, mluvili - když bylo třeba mlčet, mlčeli. Víc než rodina se cítili jako skupina, klan, možná spolek co spolu pracuje a navzájem si kryje záda. Nikdy to ale nebyla typická bezmezná náklonnost. Macey vždy věděla že musí dělat čest a jméno své rodině a tak také bezduše vystupovala. Na svůj život, nebo lépe řečeno rutinu si zvykla a podřídila se ji. Ráda trávila čas venku, zajímala se o život nižších kast nebo ráda psala básně a povídky, když měla volný čas. Ráda se smála ale jen když byla v kruhu dobrých lidí, na veřejnosti musela hrát a předvádět jakou má vysokou úroveň, že víc pohrdá ostatními a že se cítí víc lepší, bylo by nelogické a podle její matky i nevychované kdyby se na nějakém z večírků na kterých byla jejich rodina často zvaná, rozchechtala nespoutaným smíchem. Opravdu hodně času trávila venku, ba co víc - na stromech! Strašně ráda po nich lezla, ale pouze sama. Při lezení se nechtěla soustředit na nikoho za zády. Chtěla jen lézt výš a výš a myslet na ten pocit, co se ji zakrádal do srdce. DŮVOD. Proč má smysl v rutině pokračovat. Nikoho se sebou ani brát nechtěla, i tak by většina z lidí co znala necítila to, co ona když byla vysoko v korunách stromů. Nerozuměli by tomu. Když bylo Macey asi dvanáct let, její sestru život s pravidly a na úrovni ve třetí kastě začal omrzovat a začala se svou partou vrstevníků z nižších kast flákat a propíjet i to málo peněz, co měli. Nerespektovali zákazy nebo základní Illejské zákony a ne jednou se jen tak tak vyhnuli rebelům. I přes nebezpečí, které je občas při jejich lehkomyslných cestách postihlo, nezmizelo nadšení z toho že dělá svým rodičům problémy. Těm, kteří by ji měli dávat lásku najevo a ne se řídit uhlazeným kodexem. Netrvalo dlouho a Maddie zjistila, že její přátelé s ní nedrželi za jeden provaz a hodila se jim na peníze a zcela ji využili. Vrátila se zpět k původnímu chování, za vše se omluvila, vše odčinila a nadále byla skvělou studentkou tak, jak byla před tím a jak byla Macey nepřetržitě. Jednou se ale omylem zdržela na lékařském kurzu a vracela se domů opravdu hodně pozdě. Tu noc byla znásilněna tajným Jižním Rebelem patřícím do třetí kasty. Měl ale také velice významné jméno a když Maddie ukázala na něj jako na viníka, nikdy ji nevěřil. Zhrzená Maddie se z té noci nikdy nevzpamatovala a Maycey se o ni starala. Upevnili sesterské pouto a Maycey byla u sestry vždy kdy ji trápili noční můry. Snažila se ji pomoct zařadit se zpět do světa ale bylo jasné, že kvůli té potupě co své rodině způsobila, teda to že přišla o panenství před svatbou a údajně lhala o znásilnění ze kterého se snažila osočit někoho váženého, se na ni budou ještě dlouho dlouho dívat přes prsty. A to obzvlášť když se zjistilo, že sedmnáctiletá Maddie čeká s útočníkem dítě. Od té doby jen chřadla, měla kruhy pod očima a nebyla schopná úsměvu. Dítě ji jen připomínalo onu událost z té noci. Byla přesvědčena o tom, že ho po narození nechce a svůj názor sdělovala se značným odporem k miminku v hlase. Po zjištění, že nevdaná Maddie bude mí dítě byla svržena do osmé kasty a dlouhou dobu byla držena i v žaláři, kde nakonec syna porodila. Osud k ní byl ale krutý a ona kvůli podmínkám jaké při porodu měla, zemřela. Dítě by se muselo samo potloukat jako osmé, nebo by si ho musela nějaká rodina vzít do své péče adoptivních rodičů. To Mayceyini rodiče odmítali. Maycey nemohla nic dělat jen slýchávat o tom, jak se její synovec dostává z rodiny do rodiny protože žádná si ho nakonec nechce dlouhodobě nechat. O čtyři roky později si ale nehledně na všechny řeči syna své sestry vzala do péče a od rodičů se naprosto izolovala. Přetrhala tak pouto a oddanost rodu, ve kterém z původních dvou poslušných vychovaných dcer rodičům nezbyla ani jedna. Pracovala, studovala, ještě žila z toho co měla na šetříno a Miles dostával úplně jinou výchovu, než kdy ona a Maddie od svých rodičů. Pokaždé při pohledu do Millesovích zelených očí, které musel určitě zdědit po otci jelikož u Buttlouerových nebyly zelené oči zvykem, pocítila hněv a lítost nad ztrátou tak blízké sestry. Vyhledala Severní rebely a spolu se synovcem Millesem se přidali do jejich řad. Pod ušním lalůčkem má vytetovanou asi centimetr-dva velkou Severku jenž nenápadně ukazuje do jakých řad Maycey patří. Chce spravedlnost, chce aby kasty nemohli ovlivnit trest člověka i když udělal zvěrstvo. Chce, aby muži jako ten, co zničil život její sestře byli náležitě potrestání nehledně na to hloupé číslo kasty. Chce klidné prostředí kde by mohl její synovec vyrůstat - a zatím přebývá na základně a plně se věnuje svému předsevzetí i když musí vychovávat sedmiletého šibalského klučinu. Ten ví, že je jeho tetou a ví, že maminka není s ním protože je v nebi. Neví ale, jak přišel k otci a o otce, ale jednou mu to Maycey vysvětlí, až bude starší a bude vhodnější čas, aby pochopil čím se nikdy stát nesmí a pro co jeho teta bojuje. Mezi ostatními rebely se Macey uvolnila, upustila od škrobenosti a je taková, jaká je - veselá - nápomocná - rozumná - občas provokační - tvrdohlavá a podobně. Když ale může, ráda v lese leze do vysokých stromů a tam není třeba slov, cítí pořád to samé.

 

 

     

 

 

 

 

 

 

Úspěšnost při misi: x

Vlastnictví: x