Rita Crimson

Player: Aki  +  Kontakt: Aki-kun@seznam.cz
 
Status: Vrchní Stylistka - poddaná, občan
 
Kasta: Druhá
 
Pohlaví: Žena
 
FC: Dita Von Teese
 
Věk: 44.let
 
 
 
 

Charakter a Vlastnosti:

Patří k lidem ve kterých je lepší se nevrtat. V případě, že budete chtít její nevyzpytatelnou povahu rozlousknout, dost možná si skřípnete hned několik nervů najednou. Když totiž nebude chtít, dost možná se vám nepodaří dostat ke slovu, natož abyste měli možnost jí konfrontovat. Zkrátka a dobře nedělá nic nadarmo – dobře ví, co v životě chce a byla by schopna jít přes mrtvoly kvůli tomu, aby toho dosáhla. Neexistuje překážka, kterou by považovala za problém; existují věci, co se vyřeší rychle a poté ty otravně zdlouhavé, no pár slov na těch správných místech udělá své. Odpověď najde bleskově na cokoli… a když ne, jistě dokáže odpovědět mnohem efektivněji, než slovy. Nedělá jí problém nakopnout štěně, že jí běhá po trávníku a pak totéž udělat jeho starostlivým páníčkům za to, že svého hunta nedokáží slušně vychovat. Sarkasmu i ironie má plnou náruč. Ještě štěstí, že je tak štědrá a nesyslí si všechen pro sebe; každý vždy dostane kus větší, než by dokázal sám spořádat. Sebevědomí má nepochybně mnohem větší, než by dokázal zdolat sebezkušenější horolezec. K tomu se taktéž váže jistá dávka arogance a afektu, která ovšem nikdy není na škodu – alespoň každý pozná její hranice ještě dřív, než o to vlastně stojí. Naneštěstí je právě její sebevědomí častou kosou na kameni. Nezřídka dokáže vlastní schopnosti přecenit do míry, kdy tímto sama zaviní svou vlastní prohru. A že prohra je jedna z věcí, kterou nedokáže připustit. Vždy musí být ta nejlepší, takže Vám jistě dojde jak to dopadá, když se dočká nelíbivé odpovědi či nedej bože pokoření. Výdrž má skutečně úctyhodnou, tudíž případný podrazák nebo jiná havěť může mít jistotu, že kudlu do zad dostane v první nechráněné chvilce. Mohli bychom ji označit za určitý druh skrytého cholerika – dokáže se usmívat jako pravá dámička všem trapným vtipům, které povíte a během toho držet úsměv od ucha k uchu i přesto, že by nejraději zvracela. V případě, že by ji někdo takovým způsobem unudil bude nepochybně otravně uštěpačná a panovačná. Že tak náhlým výbuchem znepříjemní den okolí jde absolutně mimo ni, hlavní je fakt, že tak sama sebe odreagovala a dokáže opět fungovat na plný výkon. Živí se vzhledem lidí. Každý drobný detail tváře, úsměv, mrknutí… to vše v celkovém kontextu prozradí více, než by kdokoli chtěl. Už při prvním pohledu na člověka dokáže efektně načrtnout základní rysy jeho povahy, jelikož nikdo nesahá do šatníku jen proto, že chce mít něco na sobě. Každý výběr i toho nejdrobnějšího doplňku vypoví o vaší momentální náladě. Nejen že dovede prvotřídně číst z textilu, dovede přečíst drtivou většinu lidí jako otevřenou knihu – stačí pár slov, pohled do očí a má črty obtažené i vystínované. Přeci jen je sama zdatná intrikářka a tak dobře ví na co si má kdy dávat pozor, což ji dělá nezřídka odolnou proti lžím, výmluvám a faleši ze strany zbytku světa. Lidem přednáší na stříbrném podnosu to, co chtějí slyšet. Zejména pak nadřízeným. Z předešlých řádků Vám může přijít jako zahořklá a manipulativní svině… což přesně je, ale i ona má světlé stránky. Vše záleží na tom jak se v tu chvíli vyspí.
Jelikož jsme tímhle hlouběji nakousli její přístup k ostatním, bylo by neslušné sousto nedožvýkat. Povíme si něco k těm lepším stránkám, jimiž disponuje. Svou otravnou všímavost a puntičkářský afekt dokáže využít i ku prospěchu někoho jiného, než je ona. Musí vědět, že svůj čas věnuje do někoho perspektivního, kdo jí snahu později stoprocentně oplatí, ale rozhodně dokáže poradit, naučit a předat trochu ze svých zkušeností, které věřte nebo ne za čtyřiačtyřicet let posbírala. Přeci jenom se vyšplhala do paláce (téměř) ze dna a to nedokáže jen tak někdo. Totéž defakto platí i v konverzaci; třebaže Vás odsoudí už jen na základě vašeho oblečení, nebude nutně nepříjemná. Jasně, nejspíše svůj přirozený chtíč dominovat nebude nijak kontrolovat, ale dokud nebude mít vyloženě důvod proti Vám vytáhnout válečnou sekeru, možná budete mít to štěstí a dokážete prohodit několik slov. Má dokonce smysl pro humor, ač opravdu osobitý. Věci, které by ostatní rozbrečeli ji donutí jen k otrávenému povzdechu či pobavenému úsměvu. Ostatně kam by se dostala, kdyby nedokázala dobře komunikovat s lidmi i mimo hranice vší maškarády a strojenosti? Je jedna z mála těch, co se nebojí ušpinit si ruce.
Ačkoli v prostředí plném dřiny nežije již dlouho, stále na ní výchova Pátých zanechala svůj zub. Vždy dbá na to, aby svou práci odvedla do posledního puntíku přesně. Dává si záležet zejména na preciznost svého snažení, nerada totiž věci zbytečně opakuje a sleduje, jak se jí cokoli bortí pod rukama. Takové vyobrazení osobního selhání by bylo to vůbec nejhorší, co by mohlo nastat. Na lásku jako takovou zanevřela už opravdu dávno, no zcela bezcitná není. Ze zášti, averzi… kdožvíproč se vlastně snaží vyhýbat dětem. Ačkoli si marně namlouvá opak, opravdu touží po vlastním, které díky dysfunkci svého těla nedokáže donosit. Ať už dětem mizí z očí jak chce, nedokáže uhnout pohledem, když před ní začne nějaké brečet – i kdyby mělo brečet kvůli ní, udělá maximum proto, aby mu pomohla. Většina špuntů se na ni z dobrého důvodu šklebí a nemá ji rádo, čemu se divit. Naštěstí je v tomto ohledu dostatečně nad věcí k tomu, aby úšklebky nebrala v potaz. Její sebevědomí nedokáže strhnout mentálně vyspělá osoba, natož dítě.
Mezi její koníčky patří zejména umění. Ať na své chudé časy vzpomíná s jakýmkoli odporem, ze strany rodičů podědila výrazný talent hned v mnoha odvětví. Zejména se prezentuje jako výtvarnice, tanečnice a samozřejmě stylistka. Nadprůměrně vyvinutý smysl pro detail často pomáhá doladit její díla do (téměř) dokonalosti. Kromě své práce si ráda zajde do galerií, na koncerty klasičtější muziky či balet. Ten sama provozuje, no pouze rekreačně. Má však i mnohem méně ušlechtilejší koníčky – třeba alkohol. Neskutečně ráda se napije vína nebo šampaňského. Tvrdší alkohol si dává převážně když se nepohybuje ve společnosti. Nepohrdne ani dlouhou dámskou cigaretou nebo nějakou tvrdší drogou. Správně, patří mezi hrstku občanů Illeji, kteří měli tu čest a okusili marihuanu.
Existuje i několik věcí, které nemůže vystát. Mezi takové se řadí třeba lidé bez vkusu. Dokáže pochopit, že jako idioti vypadají nízké kasty protože nemají dostatek financí na změnu, ale jak dokáže takový Třetí vyjít na ulici s tím, že vypadá jako imbecil? Nesnese ani kupříkladu psy. Na jejich kožešinu je silně alergická – začne pčikat jakmile se nějaké takové zvíře přiblíží. I když jí nic nedělají, nemá o nic moc radši kočky. Celkově zvířata příliš nemusí, což je čistě vzájemná záležitost. Sice miluje pravé kožichy, ale to jsme spíš v oblasti módy. Vyloženě fóbii má z pavouků, hadů a krys.
 
 
 

O životě a rodině:

​​Narodila se tam, kde by začátek stylistky nejspíš čekal jen málokdo – jako prostřední z šesti dcer Pátých nikdy neměla peněz zrovna na rozhazování a co si budeme povídat, ačkoli měla vždy tolik pozornosti kolik potřebovala, byla spíše děcko do počtu. Čím více dětí nižší kasty mají, tím sice musí živit vícero krků najednou, ale na druhou stranu získají mnohem více pracovní síly. Výchovu měla i jako třetí potomek neobvykle radikální. Ani jeden z rodičů netrpěl neúspěchy, nemohli si takový luxus dovolit. Naštěstí nikdy neměla potřebu dělat potíže jelikož stačilo několikrát pocítit plesknutí pravítka po kloubech a srovnala si priority. Ať už to bylo zmíněnou fyzickou i psychickou zátěží či čímkoli jiným, už v pěti letech projevila svůj malířský talent. V takovém věku byla schopna namalovat slušný autoportrét, což rodinu rozhodně potěšilo. Bůh, Buddha nebo kdokoli tam nahoře s ní však dočista neskončil – do roka od namalování svého prvního obrazu projevila také pohybový talent, který ochotně rozvíjela nejstarší sestra. Již do puberty dokázala ovládnout hned několik druhů tanců, což v kombinaci s talenty zbytku rodiny vynášelo dostatek peněz k nakrmení všech krků i několika pencím k další útratě. Měli se lépe, než většina pátých především díky štěstí; stálá klientela totiž permanentně platila za to, aby jejich rodina bavila při častých návštěvách obchodních partnerů. Jakmile začala puberta, spustila v ní i zájem o vlastní vzhled. Přestože jejich rodina nevydělávala zase tolik, kolik by potřebovala na zajištění šminek a dalších holčičích nesmyslů, ráda pozorovala styl šatů dam z vyšších kast. Každý záhyb na saténových róbách, každý detail jejich líčení, každý vlásek zarovnaný v dokonale padnoucím účesu. Svou zvědavost donesla až do doby, kdy začala vymýšlet záložní způsoby na úpravu sebe sama. Jistě, kde by vzala peníze na drahé natáčky? Nezbylo nic jiného, než je improvizovaně vyrobit z kusů dřeva. Staré šaty i jen za pomocí nůžek a trochy nitě jednoduše přešívala tak, aby jejich zastaralý vzhled oživila. Vždy si dokázala zařídit, aby mezi šesti dalšími děvčaty z vlastní rodiny nějakým způsobem vyčnívala. A snad právě díky tomu poprvé dostala příležitost předvést talent, jenž ji dodnes živí.
„Nechceš zkusit trochu jiný druh barev?“ Vyslovila se postarší paní z kasty třetích, která už začala být znuzena tím, že na jejích portrétech vidí pouze svojí zvadlou vrásčitou tvář. Samozřejmě měla služebné, které dokázaly zub času částečně anulovat, ale jejich kreativita vždy předvedla totéž. Stařena nejspíše tušila, že někdo, koho umění vskutku živí dokáže něco odlišného. Rita ani na minutu neváhala; šminky popadne po první výzvě. Přeci jen něco takového vždy chtěla zkusit a fakt, že praktické zkušenosti má téměř nulové jí absolutně nedělalo vrásky. Natož aby si dělala starosti s tím, že když něco podělá, dost možná tím pošle celou rodinu do háje, jelikož mecenáši mezi Třetími se rozhodně cení. Stará paní byla s výsledkem práce nadmíru spokojena. Své slovo brzy na to rozšířila mezi široký okruh svých známých, což Ritu posléze donutilo vyměnit štětec a baletní střevíce za řasenky a rtěnky. Do svých osmnácti měla už klientelu dostatečně velkou na to, aby rodině zajišťovala peněz víc, než by bylo třeba. Ne že by jich měli na rozdávání, ale nikdy se nestalo, že by kdokoli na svém talíři postrádal sousto.
V osmnácti však dostala mnohem více, než pracovní nabídky. Devin, stejně starý vnuk jedné z jejích zákaznic byl její známý už velice dlouho, nicméně stačil jeden večer k tomu, aby ji chlapec přesvědčil o tom, že jejich přátelství hodlá povýšit na zcela jiný level. Jakožto syn lékaře byl neskutečně inteligentní, samostatný a manuálně zručný, ale… řekněme, že pihatý obličej a nadváha Ritu zrovna nepřitahovaly. Veškeré dary a snahy dvořit se však přijímala otevřenou náručí – ostatně tak v očích ostatních vypadala žádaná, takže tím mezi „smetánkou“ získala na jisté popularitě, ale city věnovala zcela jinému chlapci. Byl to Thomas Wayne, Pátý, kterého kdy vnímala jinak, než dojnou krávu na lepší život. Přesto tu byl háček; jelikož matce byla diagnostikována rakovina prsu a o nákladném léku si mohla rodina nechat pouze zdát, přišla vhod veřejná událost – osmnáctiny prince Martina, začátek Selekce. V naději, že stačí zaplatit matce lék se přihlásila, avšak snaha polepšit sobě i celé rodině selhala. Dopis zůstal ignorovaný, nicméně stále tu byl syn lékaře ochotný vytáhnout ji z úzkých. Svou lásku vůči Thomasovi byla nucena zahrabat několik metrů pod zem – své ano řekla Devinovi, čímž změnila své příjmení na „Greyová“. Krátce po svatbě se jí podařilo vyřídit zákrok s minimálními náklady, čímž matce zachránila život. Karma na sebe však nenechala dlouho čekat; měla hned několik sester, které svou závis nemínily tajit. Ihned na ni vybalovaly nařčení typu „Chceš si koupit její náklonnost.“ A nebo zkrátka „Děvko“ či i horší přezdívky. Věděla, že matce už nehrozí nebezpečí, to bylo hlavní. Sestry ji však zcela odřízly od rodiny, která se od ní obrátila zády.
Samotné manželství přestalo být šťastné po čtyřech letech. Po několika pokusech o potomka už oba ztráceli chuť i vůli snažit se dál. Vyšlo najevo, že Rita nedokáže donosit potomka. Každé dítě zahynulo po prvním měsíci života, které ani nestačilo začít žít. To v kombinaci s nárůstem popularity mezi Třetími prohlubovalo propast mezi nimi. Proč? Nuže, každý správný snob si nechá raději udělat líčení od někoho stejné kasty, než aby kolem něj běhala obyčejná špína. Své manželské povinnosti plnohodnotně zanedbávala. To Devina donutilo k sepsání rozvodových listin, avšak při cestě zpět z úřadu jej potkalo neštěstí – ošklivá autonehoda z jeho manželky udělala vdovu. No, alespoň nikdo nemusel vyřizovat to papírování. Ano, nějak podobně na zprávu novopečená vdova v duchu reagovala, leč navenek byla zprávou zdrcena.
Vdovou byla po celé tři roky. V pětadvaceti byla najata menším filmovým studiem k výpomoci s hororovými maskami, což samozřejmě přijala jako velkou výzvu – udělat někoho krásným je až překvapivě lehké, když máte smysl pro detail, ale udělat z někoho obludu? Inu, někteří si vystačí i bez make-upu, ale většině herců a modelkám musí dopomoci jisté přípravky. Jeremy Dean, jeden z účinkujících hororů byl neskutečně okouzlující třicátník. Nejkrásnější na něm byl jeho status Druhého a vidina nového levlu, kam by ji mohl posunout. Měsíc po natočení filmu byla požádána o ruku, načež další měsíc opět provdána, čímž získala nové jméno. Toto manželství jí vydrželo o rok déle, než to předešlé, no skončilo stejným scénářem. Jeremy skončil rozmáčknutý spadlým reflektorem, který se uvolnil během divadelního vystoupení. Znovu se tak stala vdovou. O několik stovek tisíc bohatší vdovou.
Od té doby byla vdaná ještě za pět dalších mužů – věkově zcela rozdílných, ale přeci měli něco společného. Potkal je stejný osud, jako jejich předchůdce, neskutečně ironická smrt. Objevila se na stránkách mnoha bulvárních článků, kde jí provázejí i dodnes aktivní přezdívky. Byla nazývána čarodějnicí, sirénou, černou vdovou, dokonce se s nejmenovaným magazínem soudila za oslovení „ďáblova děvka“ z čehož nakonec vyšla opět omnoho bohatší. Přes to všechno však její práce neztratila na váze. Projevila se nejen jako maskérka, ale i jako módní designérka či kadeřnice. Její modely nosily nejuznávanější modelky Illei a pod jejím jménem se neslo hned několik přehlídek. Modely propašovala taktéž do různých filmů, dokonce i zahraničních, což jí vyneslo popularitu i mimo rodnou hroudu. Nyní již dva roky pracuje coby královnina kostymérka. Mnoho modelů, kterými se královna pyšní pochází zpod její ruky. Relativní blízkost s královnou ji každopádně dostalo do kontaktu i se zbytkem její rodiny, zejména pak se synem a manželem. Zatímco s panem králem si několik nocí rozuměla až příliš, samotný princ… no, řekněme, že bulvární články a jejich titulky pro něj měli dostatečnou hodnotu na to, aby se věnoval raději důležitějším záležitostem. Jsou to již tři roky od smrti jejího posledního manžela, sotva dvacetiletého Johna Sorrow. Po jeho smrti si vzala zpět své první jméno za svobodna pod záminkou, že to vše co nastřádala jí pouze připomínalo bolestivé vzpomínky. A z části to vlastně ani nebyla lež. Třebaže ji bulvár stále terorizuje nelichotivými přezdívkami, kterými na ní sem tam ukazují i mimo stránky novin, byla pozvána k výuce a dozoru nad stylistkami během Selekce. Samozřejmě, že další takovouhle příležitost již nemusí dostat a tak nemohla víc, než souhlasit…
 
 
 

Hry a body: